Pythagorejské tajemství a sluneční zasvěcenci staré Persie

Je obvyklé pokládat Evropany a jejich zasvěcence za nevědomce, ponořené tmách barbarství, v časech starého Egypta a Indie. Avšak předchůdci druidů keltských a haruspiků etruských, věštců a učenců dávné Evropy stavěli obdivuhodné megalitické památky, které předpokládají nějaké geometrické a astrologické znalosti tehdejších kněží. Disk z Nebry, pocházející z dob naši slavné unětické kultury doby bronzové, poukazuje na velké, možná z Egypta přinesené vědomosti o astrálním nebi a vazbě tohoto nebe na čas vhodný k setí a sklizni.

Na Jižním Slovensku bylo objeveno město (Vráble-Fidvár), větší než tehdejší Trója a Mykény, projektované na kruhovém půdorysu, připomínajícím Slunce s paprsky nebo disk Měsíce. Podobná města byla v okolí Uralu (Arkaim, Sintašta). Avšak prameny písemné z té doby nejsou dochovány nebo doloženy, a proto starodávná Evropa mystérií mlčí, zahalena v závoj tajemství a kouř archeologických spekulací o významu těchto staveb, předmětů a jantarových talismanů. 

Za časů halštatské, již patrně keltské kultury uctívačů bohů Slunce, která působila také v Čechách, žil velký učenec a filosof Pythagoras z ostrova Samos. Proslavil se pověstnou definicí Pythagorovy věty, avšak méně se ví o jeho filosofické učenosti. Pythagoras cestoval do Egypta a Chaldeje, dle jiných pramenů až do dnešní Takšašily, kde byla věhlasná univerzita indické moudrosti. Cestování mu umožňovalo to, že nemalá část těchto území již byla dobyta perskou říší nebo se starověký Íránem bezprostředně sousedila. Pythagoras byl obdařen obdivuhodnou nesmrtelnou pamětí, měl si vzpomenout na mnohá předchozí vtělení. Studoval a rozvíjel ideu, že čísla jsou znaky všehomíra, příroda se řídí racionálními čísly, což byl omyl, a geometrie je promítnutím nehmotných idejí do hmotného díla, což zase tak od věci být nemusí. 

Perští mágové (podobné slovanskému pánu všemohúcímu), měli zasvěcení, že existuje vazba mezi čísly, planetami a drahými kameny, jakož osudy lidskými. Tuto znalost snad přejali od učenců starého Babylóna. Perští učenci (Mihirové-uctívači Slunce), přenesli tyto vědomosti v několika vlnách do Indie, kde dosud žijí jako vazby čísel, planet a drahokamů určených pro člověka.

Doporučené kameny se vsazovaly do šperků a talismanů, nebo se jimi zdobily sochy aspektů Boha chrámech, či se z nich skládaly obrazce a zasvěcovací mandaly. Pythagorejci však k číslům přiřadili sféry, ideje a významy kosmického rázu.

 
Čísla v pojetí evropských filosofů překročila rámec numerologický a astrologický jako u mágů chaldejských, nestačila jen jako prostředek výpočtů numerologie osudu z data narození, vazeb mezi čísly a písmeny jména či oblíbeného předmětu. Podnes vynikají indičtí vykladači karmy v těchto znalostech až neuvěřitelných co se týče předpovědní hodnoty. Vrcholem je spojení védské metodiky mudrce Džáiminiho s těmito tradicemi chaldejců, kdy si lze v knihovnách záznamů osudových linií karmy na palmových listech, dopátrat vlastní cesty skrze údajné předchozí životy, včetně smyslu nebo významu stávajícího vtělení. 

Pythagorejci byli obdařeni také takovými znalostmi, schopnostmi a vědomostmi.  Jenže jejich knihovny vzaly za své, jak je v evropské tradici dobrým zvykem. Takže nezbývá než meditovat nebo cestovat tisíce kilometrů do Indie, skanzenu starověkého různorodého a kdysi tak barvitého světa, jakým byla také starodávná civilizace Evropy, utkaná kolem cest vodních toků, jantarových stezek a námořních tras.

Je rozdíl mezi jediným-výlučným, jedním-osamoceným, prvním v čele stojícím, prvotním utvářeným, jedinečným-vyjmečným jednotou bez rozporů, či ani jedním ani dvojím, čili osvobozením od protikladů. 

Tak se numerologie a filosofie, ideje a pojmy dávající život povznášejí nad pouhý rámec výkladu snů a předpovědí v čase. Zajímavé v této souvislosti je objevení svatyně na Závisti, hradišti osídleném od mladší doby bronzové po vrcholné keltské pravěké město - oppidum. Svatyně byla postavena podle možných středomořských vzorů, takže tu nelze vyloučit vliv pythagorejců a keltské obřadnictví nebo důsledek komunikací mezi Etrusky, Venety a Kelty po jantarových stezkách.

                                                                                                          Rob Néva