Opál

Drahokam zviditelňující sebeklamné snění (mahámóha)

Opál, který je v současnosti spojován s mnoha křemičitanovými hmotami, od opálu drahého až po opál masový, byl původně sanskrtským názvem (upalah), pro nejlepší a nejkrásnější odrůdy měsíčního kamene, živce, zvaného čandrakántah, měsíční odlesk. Římané byli možná prvními, kteří se setkali s drahým opálem východního Slovenska, ze Slánských hor, a to nejspíše prostřednictvím germánů, kteří tu hledali nebo znovuobjevovali ložiska rud na šarišské větvi jantarové stezky. Učenci Římanů si spojili měsíční kámen s opálem drahým, jakož dalšími to kameny jemu podobnými. Tak se opál s povrchových kopů a nálezů objevil na světle světa. Aby byl znovuobjeven v pozdním středověku nebo za renesance a získal si oblibu po celém světě širém. 

Opál drahý z bývalého východního Československa ustoupil opálu australskému, a nyní je svět zaplaven ohnivými opály mexickými a drahými opály z tajemné země potomků Šalamouna krále, Etiopie. Sluneční mágové dávné Persie zprostředkovávali vědomosti o údajné, zkušenostmi tisíciletí prověřené moci drahých nerostů na člověka a to jak Řekům, tak Římanům. Navazovali na chaldejské mágy babylónské a zasvěcence, hierofanty Egypta starověkého či různé poznatky civilizací středoasijských, indických a tradic stezky jantarové. Opál je původu indického, o čemž svědčí spisy antické a pojednání raně středověkých biskupů (Isidora Sevillského).

Upalah, znamená drahocenný a vzácný, původně to zajisté byl měsíční kámen (čandrakántah) nejvyšší jakosti, hrající odleskem duhy všech barev, zvláště mihotavého namodralého svitu, připomínajícího odraz Měsíce v úplňku na hladině vodní plochy. Plinius Starší popisuje v Přírodní historii (37,-odst. 80), že opál se blýští barvami různými, a je kamenem indickým. Další spisy pak přisuzují opálu moc léčit a bystřit zrak, což mohlo být přeneseno zasvěcenými mágy, lékaři a astronomy starověkého světa z indické tradice do Evropy. 

Jsou tu však dvě otázky. Byl to vskutku opál drahý? Indové sami jeho naleziště nezmiňují. A pakliže ano, co znamenal jeho ochranný účin na zrak a dokonce dar učinit se neviditelným před nepřáteli a bandity všelijakými? 

Indové neznají klasický drahý opál, pouze opál mléčný, průsvitný s leskem namodralým nebo načervenalé opály masové či snad ohnivé. Nějak si učenci bráhmanů povšimli blízkosti opálových nalezišť s chalcedonovými výskyty, v případě sopečných geologických procesů a oběma minerálům přisoudili v ájurvédě obdobné účinky. Oba drahé kameny měly ochlazovat horkokrevnou pracovní horečku, a navádět ke střídmosti. Léčila se s nimi střeva a žaludeční potíže. Nositel talismanu z opálu prožíval hlubší víru k osobnímu božstvu nebo lépe rozlišoval osobní a společenské tlaky sebezáhubných snů (mahámóha) od hlubších významů života. Za tím účelem se opály a chalcedony vkládaly pod postele nebo polštáře, aby se vyjevily sny a karmické osudové obrazy, které člověka vedou cestami slepými až k hořkému probuzení. To se týká celé civilizace.

Manimálá II.5, sborník o klenotech přírody a jejich silách, si cenil opál namodralé barvy, avšak to nebyl opál drahý. Drahý opál, lékař zraku a ochránce před klamy, kámen průsvitný, zasvěcený pojmům záblesku, lesku a odlesku barev, čili hře povrchnosti světa, soudobé civilizaci jako celku skvělé hry sítí iluzí všeho možného druhu, byl také kamenem prozření hry odlesků a blýštivých klamů pozlátek světa.  Každopádně nelze utpala, upala, opál sanskrtu jednoznačně ztotožnit s opálem drahým, protože jen souhra barevných blýštivých her barev mezi opálem Slánských hor a měsíčním kamenem spojila oba pojmy do jednoho celku, ve kterém Indové ještě zahrnovali opál mléčný a opály masové. Mahámóha, velký klam může zahrnovat klamy z rozplétání velkých klamů, protože bez nadhledového osvícení není dle znalců ájurvédy možné prohlédnout sítě iluzí světa.

   Rob Neva