Zázrak brusičského a řezbářského umění, křišťálová monila ze svatovítského pokladu, klenot, jenž musí uchvátit každého člověka, je výsledkem práce rodiny Miseroniů, snad Ottavia Miseroniho. Miseroniové prosluli jako mistři řezby do křišťálu, jaspisu, achátu a jiných drahých kamenů. Jejich sláva a um je předcházely z rodné Itálie k mnoha královským dvorům Evropy a proto není divu, že je do renesanční Prahy pozval již Rudolf II. Miseroniové strážili poklady a sbírky rudolfinské éry a není vyloučeno, že se v časech renesance také nezabývali účinky kamenů, hermetickými ideami a antickými technikami jejich práce. Ačkoliv bylo účelem dosáhnutí co největšího účinu světla od ohně či plamene lampy za monilou, jako když se světlo věčné rozlévá do okolního prostoru a přesahuje ho, proniká křišťálem a prosvěcuje temnoty noci, mohly spirálovité řezby v křišťálech paprsčité ozdoby monily znamenat stoupající světlo ducha do nebeských výšin. Víme, že perské plamenné řezby do křištálu měly napomáhat léčbě nemocí, a účinek kamene byl zesilován obětním ohněm oltáře kultu ohně v mazdaizmu. Původně védský hromoklín, vadžrah, přejatý buddhismem velkého vozu a dýka phur-bu, měly mimo jiné léčit a vyhánět nemoci za přispění mocných manter. Křesťanské modlitby a zpěvy měly též léčit, uzdravovat, zahánět síly temné a povznášet duši k dychtění po věčnosti a spáse. Renesanční člověk a šlechtic se vyžíval, pokud mohl, v dědictví antiky, nádheře vzorů římského a řeckého umění, legendách olympských bohů a hrdinů, jakož v poznatcích klasiků (Plinia a jiných) o moci kamenů. Pít víno z křišťálového řezaného poháru s rozpuštěnými perlami muselo být velmi účinné. Monila samozřějmě prvoplánově nesloužila nějaké vědomé operci s nějakými anděly či jemněhmotnými ódy, avšak druhotnou snahu o takový účin díla, nelze u význačných mistrů Miseroniho rodiny vyloučit.
V případě ostatkového kříže Karla IV. jsme v době gotické, kdy víra v zázračnou moc, zkušenosti až s tajemným světlem a zářením, mocí a roněními slz či krve Kristovy ze svatých předmětů byla obvyklá. Nenadálá uzdravení po pouhém polibku svatého kříže, dotyku ostatku, modlitbě s takovým předmětem, doplněným mocí drahokamů svatého Jeruzaléma, řezbami s podobiznami Krista a apoštolů, či oleštěnými kameny s náznaky podob panny Marie, svatých a Krista. Vzory rytířství jako Alexandr Veliký, Artuš, či císařovny - křesťanky, antické motivy a vrtané drahokamy z náhrdelníků orientálních vládců, to vše dodávalo lesk a mocnou sílu vzácnému předmětu. Podle Hildegardy z Bingenu, svaté, patronky léčby drahými kameny, se měl sám ďábel obávat moci světla nebeských vyšších sfér, vetknuté do vzácného kamení. Nebyly tak drahé kameny je ozdobou, ale též ochráncem či zesilujícím prvkem svatých ostatků a předmětů.
Je zřejmé, že růžové spinely z Tádžikistánu, zvané palasy, či balasrubíny, kameny milosti, lásky a vznešenosti, zastupovaly milosrdenství Krista a modré safíry, kameny saturnské sféry, spravedlnosti a přesnosti řádu zase Boha Otce, který se synem má kralovat v jednotě Ducha Svatého na věky věkův. Je tajemstvím jestli Ducha Svatého měl symbolizovat diamant nebo křišťál. Kříž si zajisté některá svá tajemství ponechá na věky.
Rob Neva
© 2014 Ateliér Geparda Olomouc